Časopis
číslo 1, LEDEN 2014
Setkání redakcí v Zábřehu
Naše redakce se poprvé sešla v dětském domově v Zábřehu ve středu 8. 1. 2014. Sešlo se nás pět ze ZŠ Sušilova a 5 ze ZŠ Boženy Němcové. Nejprve jsme se všichni seznámili a řekli si co má kdo rád, jaké má koníčky a co od projektu očekáva.
Později jsme si rozdělili funkce v redakci:
Kameraman – Štěpán, Petr, Ondra
Fotograf – Pepa, Marek, Jakub, Martin
Webový správce – Franta, Filip
Vedoucí časopisu – Alice
Zařídili jsme si i redakční kancelář, přinesli jsme si papíry, psací potřeby a příště už budeme pracovat i na počítači.
Rozdělili jsme si i první úkoly: vytvoření loga redakce, vytvoření webových stránek redakce, vytvoření profilu redakce na facebooku a napsání článku.
Vymysleli jsme i název naší redakce: NAPLNO ZÁBŘEH.
Redakce začala natáčet i první videa. Tématem bylo volnočasové využití v Zábřehu. Jako prvního se nám podařilo zastihnout ředitele naší školy pana Pavla Nimrichtra. Položili jsme mu pár připravených otázek, na které nám rád zodpověděl.
Tytéž otázky jsme pokládali i dalším učitelům.
číslo 2, LEDEN 2014
Kouty
15. – 16. Ledna
Naši učitelé a ředitelé se školili v Koutech v oblasti ICT. Učili se stříhat videa v Pinnacle. Ikdyž jsou docela chytří, zdá se nám, že jim to dalo docela zabrat, aby se to naučili. 
Taky jim dával rady z redaktorské praxe pan Zukal, který pracoval i na TV Nova.
Náš první pobyt v Koutech
Hurá, dočkali jsme se! 5. - 7. března proběhlo první společné setkání všech zapojených škol. Ve středu odpoledne jsme se sešli v Hotelu Dlouhé Stráně v Koutech nad Desnou. Z autobusu vyskákala hromada kluků a holek, naši budoucí kamarádi a kamarádky. Prvním úkolem na společném pobytu bylo představení jednotlivých škol a seznámení s ostatními. Každá redakce představila svoje členy a nastínila hlavní téma pro jejich film.
Druhý den jsme si pořádně namasírovali svaly a vyrazili na nově vybudované hřiště s umělým povrchem. Redakce si vytvořily vlastní vlajku, vymyslely název a soutěžní pokřik. Náš tým měl název Naplno a pokřik: „Naplno Zábřeh mlátičky, ve sportu jsme jedničky!“. Naši pedagogové nezůstali pozadu a také vytvořili družstvo s názvem Úči a pokřikem: Úči, úči, úči, žáci nás furt mučí! Poté se v mikrofonu ozvalo: „Připravit, pozor, teď!“ a „Hry bez hranic“ mohly začít. Soutěžilo se v 5 disciplínách – lyže, lano, rýna, dírka, kameny. Disciplíny byly náročné, záludné a mnohdy téměř nezvladatelné… uff. Naše družstvo se ale v žádném případě nevzdávalo a plynulou krasojízdou si dojelo pro první místo. Třikrát hurá pro vítěze, hurá, hurá, hurá! Během soutěží jsme nezaháleli a průběžně filmovali naše kamarády, jak se potí, funí, hecují a úspěšně zdolávají připravené hry.
Během odpoledne jsme měli za úkol vytvořit krátké video. Některé redakce natočily své medailonky – členové se představili a řekli pár vět o sobě. Jiné redakce natočili různé rozhovory na dané téma. Poté jsme si společně videa prohlédli a zhodnotili výsledky celovečerní dřiny. Všem redakcí se práce velice povedla a nakopla je na další společné natáčení a stříhání videí. První setkání se nám všem líbilo a už teď se nemůžeme dočkat na další. Hned po velikonocích vyrážíme na Praděd.
číslo 3, DUBEN 2014
Lezecká stěna na ZŠ Boženy Němcové
Celá redakce se sešla na ZŠ Boženy Němcové v tělocvičně na lezecké stěně. Tam jsme natáčeli krátká videa. Byla to sranda a pořádná dřina. Není úplně jednoduché natočit rozumné vyprávění a viset u toho jak netopýr. Podařilo se. Domluvili jsme se, že některé odpoledne si zalozíme bez kamer a užijeme si to jen tak na pohodu.
Náš druhý pobyt: Praděd
Jelikož se nám v Koutech moc líbilo, domluvili jsme se všichni z redakcí, že se potkáme na dalším setkání, konkrétně v hotelu Figura na Pradědu. Jeseníky jsou ideální na natáčení. Ve čtvrtek jsme vyrazili zdolat horu Praděd. Vzali jsme do rukou kameru, pořádně se oblékli a vyrazili. Po cestě nás zdržela koulovačka a blbnutí na zbytcích sněhu. No řekněte, kdo by odolal, jsme pořád děti J Pokračovali jsme dál, cesta stoupala nahoru, Praděd pořád v dohledu, ale čím víc jsme se blížili, tím vzdálenější se nám zdál. Dočkali jsme se. Spocení jsme stáli před vysílačem, vítr hučel, zatáhlo se a my přemýšleli jak natočíme v tomto rachotu video. Požádali jsme pana Praděda (sochu), aby nám
poskytnul rozhovor. Byl tak zmrzlý, že doteď nevíme, co vlastně říkal…. Jinak na Pradědu byla pohoda, natáčeli jsme, bavili jsme se, dobře jsme se nadlábli…. Co víc si přát? Snad jen to, že na dalším setkání ve Václavově to bude ještě lepší. Zdar!
